URL (Uniform Resource Locator) je adresa webové stránky nebo jiného zdroje na internetu. URL se skládá z několika částí, které identifikují konkrétní zdroj a umožňují přístup k němu prostřednictvím internetového prohlížeče.
Typická URL adresa má následující formát:
protokol://doména:port/cesta?a=parametr&b=parametr#kotva
Zde jsou jednotlivé části URL vysvětleny:
protokol – označuje způsob, jakým se bude komunikovat se zdrojem (např. http, https, ftp atd.).doména – identifikuje konkrétní server nebo webovou stránku (např. www.example.com).
port – specifikuje číslo portu, na kterém bude probíhat komunikace s webovým serverem (standardní port pro HTTP je 80 a pro HTTPS je 443, pokud není specifikován jiný).
cesta – určuje umístění zdroje na serveru (např. /index.html).parametry – předávají se v URL adrese a umožňují nastavit určité vlastnosti zdroje (např. ?id=123&color=blue).
kotva – označuje určitou část dokumentu, na kterou se má při načítání stránky automaticky posunout (např. #section-1).Příkladem URL adresy může být například https://www.example.com/index.html, která odkazuje na webovou stránku na serveru example.com, používá zabezpečený protokol HTTPS a zobrazuje soubor index.html.
Slovo „uniform“ v názvu URL (Uniform Resource Locator) označuje, že adresa má jednotný, standardizovaný formát a že se dá použít k identifikaci různých typů zdrojů na internetu, jako jsou webové stránky, obrázky, videa, dokumenty a další.Tento standardizovaný formát zahrnuje různé části, které umožňují jednoznačné identifikování a lokalizaci zdroje. Tyto části jsou protokol, doména, cesta a volitelné parametry a kotva. Tento formát URL je jednotný pro všechny zdroje, ať už se nacházejí na jakémkoli serveru na internetu.Díky tomu mohou webové prohlížeče a další aplikace snadno rozpoznat a zpracovat URL adresy a umožnit uživatelům přístup k různým typům zdrojů na internetu.
Historie
V roce 1989 vytvořil britský vědec Tim Berners-Lee na CERNu v Ženevě první koncept World Wide Web. První webová stránka byla publikována v roce 1991 a od té doby se rozvinula obrovská síť webových stránek a dalších zdrojů, které jsou přístupné pomocí URL.Původní URL byly jednoduché a obsahovaly pouze název protokolu, název serveru a cestu k souboru na serveru. Například „http://www.example.com/index.html“. V průběhu let se však URL staly složitějšími a obsahují mnoho dalších prvků, jako jsou dotazy, kotvy a fragmenty.Dnes existuje mnoho různých typů URL, jako jsou HTTP, FTP, SMTP, telnet a další, které se používají k identifikaci různých typů zdrojů na internetu. URL jsou nezbytné pro práci internetu a jsou jedním z klíčových prvků, které umožňují uživatelům přístup k informacím a zdrojům na celém světě.
